Po stopách okřídleného kříže!

Městečko La Chaux-de-Fonds patří bezesporu, se sousedním Le Locle, mezi nejslavnější střediska švýcarské hodinařiny.

Ve velkém výčtu hodinářských manufaktur a společností, které zde v pohoří Jura - kantonu Neuchâtel započaly svou historii lze narazit právě na legendární značku Invicta. Její zakladatel Raphael Picard vyrobil své první hodinky už v roce 1837.

Celý výrobní proces jej provázela jedna jediná myšlenka, s pevnou vírou totiž věřil, že vysoce kvalitní švýcarské časomíry by mohly být nabízeny v rozumné cenové úrovni. Chtěl tedy zhotovit hodinky, které by byly kvalitní avšak dostupné i široké veřejnosti.

Vzhledem k tomu, že v ohromná preciznost a přesnost švýcarských strojků byla proslavena po celém světě, začalo se značce Invicta velmi dařit. Na původní kapesní hodinky navázala značka i komplikovanějšími modely, které nabízely chronografy se sloupcovým kolem, kalendáře, indikace měsíčních fází a výjimkou nebyly mechanické kalibry s minutovou repeticí.

V průběhu 2. světové války si získala velkou popularitu u amerických vojáků, kteří utíkali z německých zajateckých táborů přes Švýcarsko. Velmi populární byly klasické náramkové hodinky s mimostřednou sekundovou ručkou a to s manuálním i automatickým nátahem. V kolekcích samozřejmě nechyběly chronografy s tachymetrickou i telemetrickou stupnicí, případně speciální modely, jako rattrapante, neboli chronografy umožňující měřit mezičasy.

Celému rozmachu však zabránila invaze levných quartzových strojků v 70. letech minulého století, kdy společnost zastavila produkci. Zdálo se, že dlouhá historie společnosti zanikne...

Očekávané znovuzrození

Věhlasná Invicta, stejně tak jako bájný pták Fénix, vstala z popela společností poznamenaných quartzovou invazí a nikoho nenechala na pochybách o své nové kráse a důležitosti. Potvrdila tak svou nepřemožitelnost, která z jejího jména vyplývá.

Invicta je totiž odvozena od latinského „invincible“ – „nepřemožitelný“!
 

Psal se rok 1991, když teprve 19letý Američan Eyal Lalo společnost vzkřísil z hlubokého a dlouhého spánku. A to vlastně čirou náhodou! Mladičký Eyal pracoval v té době pro svého otce, který byl hodinářem, stejně tak, jako jeho dědeček.

Chtěl se však osamostatnit a postavit na vlastní nohy. Tomu nic nebránilo. Otec mu povyprávěl o dávno zkrachovalé značce, na kterou měla jeho rodina stále vlastnické právo. Jmenovala se právě Invicta a do rodinného vlastnictví ji nedostal nikdo jiný, nežli Eyalův dědeček pan Coifman.


V roce 1991 tak mohla vzniknout první malá kolekce originálních hodinek, která získala označení Lupah a vyrábí se dodnes.